Najdete si v nabitém kalendáři čas na aktivní sportování?

Najdu, neumím bez toho žít :-) Už roky si držím průměr kolem 7–8 nachozených kilometrů denně, po městě taky jezdím hodně na kole. Florbal hraji jednou týdně už jen rekreačně a po letech jsem se vrátil k silovému tréninku. Chodím 2–3x týdně do fitka, je to pro mě skvělá psychoterapie. 

A jaký je váš vztah ke sportu z pozice starosty? 

Naší samozřejmostí jsou rozsáhlé investice do sportovišť a hřišť, finanční podpora sportovních oddílů, to samo o sobě ale nestačí. Každá generace rodičů se učí. Ta současná už ví, že nemůže děti nechat napospas telefonům, tabletům a počítačům. Jenže rodiče to často dělají tak, že dítě naloží do svého SUV a snaží se jej dovést skoro až do třídy nebo tělocvičny. Děti tak organizovaně sportují, přesto mají zoufalý nedostatek pohybu. 

Jak tedy tento přirozený pohyb u občanů podporuje město Krnov? 

Patříme mezi nejaktivnější města ve výzvě 10.000 kroků, byli jsme jedním z prvních menších měst, které zavádělo bikesharing, každoročně spouštíme akci „Do školy po svých“. Trenéři do škol fungují úspěšně v mnoha městech, my se snažíme tuto skvělou iniciativu ještě víc posunout do školních družin. 

Právě přivést děti k pohybu má za cíl grantový program SPORTUJOU, jehož součástí jste byl jako porotce prvního ročníku – jak byste myšlenku programu zhodnotil? 

Je to skvělý projekt. Lidé mají často tendence ohlížet se nostalgicky zpět, idealizovat si minulost, jenže rozhýbat děti i dospělé znamená pochopit, v jaké době žijeme, a hledat inovativní přístupy. Právě o to se grantový program SPORTUJOU snaží a já to velmi oceňuji. I když mám program extrémně nabitý, s nabídkou stát se porotcem jsem neváhal ani vteřinu. 

Do prvního ročníku programu SPORTUJOU se zapojilo 77 projektů z celého Česka. Vy jste jako porotce hodnotil 12 z nich, které se dostaly na shortlist. Překvapilo vás něco?

Potěšila mě pestrost projektů. Ty lokální mohou být inspirací pro sportovce kdekoliv v naší zemi, jiné mají vyloženě celorepublikový záběr. Oceňuji snahu využít technologie k tomu, aby se děti i dospělí více hýbali. Sociální sítě nemusí být jen čirým zlem, ale taky dobrým nástrojem. 

Prvním ročníkem cesta za rozpohybováním dětí pro EOS nekončí – co byste tomuto grantovému programu popřál do budoucna? 

Přál bych si, abychom v dalších letech viděli tisícovky sportujících dětí díky projektům, které tento grantový program akceleroval. Nemusí to být nutně olympijští vítězové, mistři světa. Pokud se děti budou hýbat, budou z toho mít radost a přenesou si to i do dospělosti, můžeme být maximálně spokojeni.